Maluji už od totality. Začala jsem malovat, když jsem byla v Ústavu Sociální Péče. Chodím malovat k Ottíkovi do Ateliéru radostné tvorby a Studia Barvolam. Chodím ještě do Gawainu. A malovala jsem ještě v Duze. V Duze jsme měli v paneláku dílny. A dostala jsem se až do Londýna. A letěla jsem tam letadlem. Až do Anglie. A vystavovala jsem místo prasátek z Košetic, byli to medvídci. A vyhrála jsem v aukci rádio.

Malování pro mě je, že mě to baví. A přitom se uklidním. Někdy maluji borovice a stromy jehličnatý, například smrky. Smrky ani ne, ale maluji lesy a krajiny, které si vymyslím. A občas maluji podle fotek. A podle knížek. A vlastivědy. A z leporel hradů a zámků. Z pohlednic. A maluji ještě i panenky. Mám ráda panenky. A panenky jsou moje děti. A já nemůžu mít děti.

V divadle zkoušíme. A někdy máme zkoušky i o víkendu. Hrála jsem v Mém deníčku a ještě v jiných hrách, například v Kabaretu vyprodaných herců a Požíračce mrtvol. Pak ještě v Hrobníkově nevěstě. Králové z Tramtárie jsem hrála. To je divadlo Ujeto. A dříve to byla Inventura s divadlem Ujeto.

Baví mě všecko a někdy jsem unavená a někdy na představení i usnu. A Štěpán a hlavně Ilonka mi říkají, abych nespala. A Ilonka mi někdy dělá kafe, abych nespala.

Dáša Filípková, 2019