Pokud bychom se snažili najít jeden výrazný prvek, který spojuje všechna její díla, postačilo by jediné slovo: plné. Její obrazy jsou plné až k okrajům. Nenajdeme na nich jedno ústřední téma ani prázdné místo, kam by se dalo uhnout. Celá plocha bují životem. Objevují se na ní květiny, stromy, oheň, hmyz, zvířata a občas i lidské nebo mimozemské postavy. Po vytvoření barevného pozadí nejprve vzniká výrazný motiv, často inspirovaný dramatickými scénami z televize, kterou Erika poslouchá v noci. Ten se pak postupně schovává pod dalšími vrstvami rostlin, znaků a barev. Drobnější motivy jeho dramatičnost někdy podporují, jindy ji naopak zjemňují. Přestože od obrazu mnoho neočekává, občas se stane, že s výsledkem není spokojená. V takových chvílích by obraz nejraději přemalovala nebo dokonce spálila, aby ho nikdo nikdy nenašel.

Nejraději pracuje smíšenou technikou. Kombinuje akryl s olejovými pastely, vrství materiály a barvy a někdy na plátno i něco přilepí. Přes malované plochy se proplétají kreslené tahy, tečky, křížky a spirály, které dílům dodávají další hustou vrstvu. Zajímavý je také častý barevný kontrast mezi podkladem a motivem. Každé její dílo má osobitou energii. Někdy klidnou, jindy až apokalyptickou.

Erika je impulzivní umělkyně. Udělá první věc, která ji napadne. Sama říká, že celou tvorbu vede především ruka. Ta rozhoduje nejen o tvarech, ale i o barvách. Obrazy proto často vznikají v sériích podle období, kterým právě prochází. Mají světlejší i temnější etapy a na plátnech je částečně vidět, jak se cítí. Možná tak vyjadřuje vnitřní stavy, které nedokáže nebo nechce převádět do slov. Promítá se do nich i to, co ji baví. Například záliba ve filmech o zločinu nebo mimozemšťanech se odráží v neklidném náboji některých pláten.

Erika pracuje už sedmatřicet let na zkrácený úvazek v Nemocnici Na Homolce. Malovat začala až kolem dvaceti let. Na dřívější kreslení si sama nevzpomíná. Mezi tvůrci Barvolamu je výjimečná tím, že není svázaná jediným tématem a ráda experimentuje s materiály. Nedávno si například přinesla vlastní plátno, které doplnila bižuterií a vytvořila z něj osobitou asambláž.

Jejím přáním je být jednou znovu nablízku své mamince a bratrovi. A také se chce naučit malovat portréty.

Laura Strohmaierová, 2026