Ladislav Svoboda

*1986, Praha
malíř

I když se mě záliba v malování držela od dětství, nikdy by mě nenapadlo, že se jí někdy budu věnovat s takovou intenzitou. Hodně dlouho jsem nevěděl, na co se v životě zaměřit, nedokázal jsem se nikam pohnout. Změnilo se to až v roce 2013, kdy jsem narazil na Ateliér radostné tvorby vedený Ottou Kouwenem. Vděčím za to organizaci Apla (dnes působí pod změněným názvem Nautis), která mimo jiné pomáhá i lidem s Aspergerovým syndromem.

V Ateliéru mám naprostou tvůrčí svobodu. Nic mě tu neomezuje a sám si můžu rozhodovat, co a jakým způsobem budu malovat. Ale někdy je těžké se rozhodnout, co na mém obrazu bude. Snažím se hlavně o to, aby na něm bylo něco, co mu dodá náboj. Abych do něj vložil co nejvíc ze sebe a samozřejmě, aby mi připadal něčím jedinečný. Ale i když chci, aby moje tvorba byla co nejrozmanitější, někdy se to úplně nepovede a vznikne spíš série několika obrazů se stejným tématem.

Inspiraci čerpám z různých zdrojů, velmi často třeba ze svých vlastních povídek. Jsou to vymyšlené příběhy, které se odehrávají jak na Zemi, tak mimo Zemi, a jejich hrdiny jsou lidé i mimozemské postavy. Mám ale rád i postavy z komiksů, ty se také často na mých obrazech objevují. Kromě toho mě inspirují počítačové hry, filmy a jiná umělecká díla, například dobré fotografie.

Ze svého osobního života čerpám náměty k malování spíš méně. Těší mě malovat naše domácí zvířata, sám se starám o anglického buldoka a agamu vousatou. Namaloval jsem také portréty členů naší rodiny a svých blízkých přátel. A občas je na obraze všechno zcela vymyšlené, to když se rozhodnu, že nebudu mít žádnou předlohu. Potom nepracuji podle žádné fotky, ale zcela podle své vlastní fantazie. Můj subjektivní pocit ale je, že bez předlohy nebývají moje obrazy tak propracované jako ty, které vznikají například podle nějaké fotky nebo ilustrace.

Za ta léta, co maluji v Ateliéru radostné tvorby, jsem si ověřil, že hodnotné dílo potřebuje čas a dostatečnou péči. Někdy je to dřina, ale ten pocit z výsledku pak stojí za to.

Ladislav Svoboda, 2018