Kola jsou v mé tvorbě osobní mytologií, podobně jako různé prvky na převážně starších typech aut. Fascinuje mě geniální obyčejnost kola. Odkazuji se také na text první kapitoly knihy Ezechiel, Vidění Hospodinovy slávy. Prorok vidí čtyři bytosti s koly pod sebou (kola jsou i v kolech aby se mohly pohybovat do všech stran). Kola jsou synergií spojená s bytostí, ale nejsou její součástí. Hlavní informací je zde především, že duch těch bytostí je v kolech (Ez 1, 15-16). Triviální funkčnost kola je pro mě fascinací jako by se jednalo o vtip, který byl vesmírem umožněn, aby tím skoro porušil vlastní pravidla, když jedeme krajinou.

Divákovi bych chtěl předat a vysvětlit bázeň či děs, který spíše v pozitivním slova smyslu ve mě tyto fascinace obyčejného světa vyvolávají. Je to jako tvář obrovské, vizuálně nepojmutelné bytosti bez obličejových rysů ale s tisíce očima. Podobnou hrůzu jako prožívá kamarádův postižený bratranec, kterému se nesmí pouštět kreslené a animované seriály, vnímám některé obyčejné věci nebo prvky. Cílem je vtáhnout diváka do iluzivní krajiny, kde se tyto prvky vyskytují.

Postup v tvorbě pro mě není důležitý. Technika vzniká většinou během procesu zcela intuitivně a někdy vznikne i nová, kterou pak použiju u následujícího obrazu. Není to pro mě ale nikterak důležité. Jde mi hlavně o výsledek. Nepřemýšlím ve vrstvách ani nic podobného. Důležitá je ale konkrétní barva, jejímž přidáním často dojde k průlomu ve vývoji celého obrazu. Plátno někdy maluju vzhůru nohama abych si byl jist jeho celkovou funkčností, různě ho také natáčím, přenáším na jiná místa a čekám na moment kdy už je dostatečně zaplněný, na to aby mě samotného začal překvapovat. Mocnou zbraní je také přítomnost dioptrií kdy se na obraz během procesu můžu dívat dvojíma očima. Zdravýma i s rozostřeným viděním. Bez brýlí, které běžně nenosím, vnímám na obraze více plochy, světlá a tmavá místa. S nimi potom na plátno koukám tak, jako ho vidí jiní a zaměřuju se na detail.

Martin Vála, 2022